„Dálkaři v Nizozemí“

     Nizozemí je země tulipánů ,sýrů a větrných mlýnů , ale i  špičkových cyklistů a fotbalistů  na západním pobřeží Evropy s 15 300 000 obyvateli  a největší hustotou obyvatelstva( 364 obyvatel)  na km 2 v Evropě.

     Tato v podstatě přelidněná země je také „baštou chovatelů poštovních holubů jejichž počty rovněž bohužel rok od roku  kolísají směrem dolů k číslu někde kolem 28 000 organizovaných členů.

     Hlavním svazovým centrem je město Vennednaal ,kde sídlí presidium Holanského svazu s veškerým zázemím  a administrativou.

     V letních měsících můžete i na našich silnicích potkávat mnoho aut a karavanů se značkou NL , neboť ihned v poslední den školního roku se rozjíždí statisíce Nizozemců do celé Evropy a vyhledávají především hornatější destinace . Turistika je totiž rovněž jejich velkým hobby. Jejich země je totiž absolutní rovina, dokonce v přímořských oblastech jsou pod., nadmořskou výškou. Z těchto důvodů musí být pobřeží chráněno před ohrožením z moře vysokými hrázemi  a valy . Dokonce v současnosti zvažují uzávěry přístupů  k moři uzavřít velkými hydraulickými vraty při možném cunami  a pod.

      Velký počet chovatelů poštovních holubů je koncentrován převážně u Belgických hranic v oblastech Limburg – Kempen a samotná země se dělí s pohledu chovatelů na tak.zv. Afdelinky ( Oblasti) kterých je celkem 12.Při dlouhých tratích mají rovněž problémy s polohou a geografickou situací země a proto někdy vyhodnocují závody na pásma a to jih,střed a sever . Na severu země je počet chovatelů nejmenší , ale pravdou zůstává, že dálkové – maratonské tratě jsou zde nejdelší a nejobtížnější. U Barcelony je třeba překonat vzdálenosti i  nad 1250 km . Tyto tratě se rovnají nám známému závodu  z  Oostedne z pohledu východoslovenských chovatelů . Zajímavostí je pohled Belgických i Nizozemských mistrů na naše závody na ose Koblenz,  Aachen , Brusel,Oostende , kdy dle jejich názoru jsou naše  holuby vždy vypuštěni tak . zv . po větru , ale jejich směrem do Belgie a Nizozemí  mají vždy boční tudíž jihozápadní vítr, který fouká od západního pobřeží .Velkou výhodu při tomto proudění vidí v poloze německých holubníků zvláště při hranicích s Francií , kde se v poslední době vyskytují vítězové a špičkové ceny z mezinárodních závodů.

     Např. i známý  Raymud Hermes má zakoupený statek v Alhornbachu  při hranicích  s Francií ,  zde má své dálkaře  a získal tady i mnoho špičkových cen.

Pod jménem Heiko Hermes – ve výsledkových.listinách .                                                                                   

 Dále ak  dnes již zesnulý - Hans Segmuller  nebo současný mistr Kip a syn – atd. .

Po prostudování dostupné literatury nizozemští chovatelé , tak jako ostatně mnozí další  ,klepali na dveře Belgických mistrů tohoto sportu . Převážná část chovatelů v Nizozemí se zajímá o závody na krátkých a středních tratích .Pokud se týká dlouhých tratí , řadí sem již rovněž závody  600 – 800 km tak zvané jednodenní dlouhé tratě ( Dagfond)  což znamená ráno(dopoledne)   pustit – večer doma.

        Závody tak.zv. „Přes noc“ „maratonské tratě „  v Belgii  nemohli však Nizozemce  nechat v klidu  a tak se zde velmi brzy  vytvořila skupina chovatelů, kteří se zajímají pouze  o super dlouhé tratě nad 800 km s tím, že start je proveden tak , aby nemohli prvního dne dosáhnout mateřských holubníků a museli všichni nocovat . Je to dáno také tím, že Holansko je v příletové dráze od jihu na sever dost dlouhé, hustota chovatelů velká a tedy při zasednutí všech startujících holubů v oblastech severní Francie musí všichni pokračovat v cestě domů při ranním rozednění .

     Na tyto závody z oblastí jižní Francie vypouštěcích míst z Pau,Bordeaux,St.Vincent,Perpignan,Carcanson,Narbone , Dax  atd .( Tak zvaně Adellars an der Pyrenejen“ – Všechno zpod Pyrenejí) je třeba mít i linie holubů tzv. štrekařů, kteří byli postupně importováni z Belgie do Holanska chovateli pozdějších zvučných jmen.Na takovéto dálky je třeba mít mimořádně kvalitní holuby ,dobře trénované a prošlechtěné ,což Nizozemci jistě mají .V posledních letech dokazují ve výsledkových listinách  na národních i mezinárodních tratích sílu svých borců.

      Z Belgických linií a ras se kterých bylo čerpáno  jmenujme alespoň jména

Maurice Delbár, Hector Desmedt,Ch.Van der Espt, Maurice Van der Velde , Hyskens Van Riel, Valere Desmedt , Pol Bostyjn ,Oscar Devriendt A.Stichelbaut,Gebr. Catrysse atd atd.

  Kde hledat příčiny těchto úspěchů ?

    Našim chovatelům  jsou většinou Nizozemští mistři dlouhých tratí méně známí. Mě osobně se trochu otevřela cesta k poznání po několika návštěvách a hlavně po velmi úspěšné olympiádě v Utrechtu , kde jsem se náhodně u stolu při kávě seznámil s nestorem chovatelství na těchto tratích panem  Engelberdem Jennekensem. Tento pán má v současné době již 96 let a je  pamětníkem významných mistrů na dlouhé tratě jako například Jana Ardena,Sjef Van Wanroye,Marien Van Gella,Adriana v.d.Wegena,Jo Hendrixe , Pieta de Werdta  a dalších . Mezi žijící současné přátele patří Anton v.d.Wegen,Gebrodhers Kuypers z Neeru,Chris v.de Veld

s Zuid Biereland ,Jan Hausola z Epenu  a podobně .. Celkem třikrát jsem navštívil tohoto sympatického nestora v městečku Schin op Geul poblíž lázeňského města Valburg u Maastrichtu. Na jeho holubnících jsme viděli s přítelem Antonínem Němečkem potomky po slavných holubech Sjef va Wanroye,Jana Ardena ,originály od Jo a  Bena Hendrixe z Teuge a Apeldornu. Velmi aktivní spolupráce byla s Antonem v.d.Wegenem  ,mistrem Maratonu v r. 1995 a vítězem Evropského poháru ( Europa Cup) v roce 1998.

    Pan Jennekens je velkým propagátorem tratí nad 900 km a dosud je stálým čestným presidentem ZLU (Ziud  Limburgs Unie) ,kde se počet členů kolísá někde kolem 3000 chovatelů. Na jeho doporučení a telefonickou přímluvu jsem osobně navštívil i několik dalších známých chovatelů jako například Jo Hendrixe v Teuge, jeho syna Bena Hendrixe v Apeldornu ,Jacka v.d. Wegena v De Heen,Jan Hausola v Epenu a Marthu van Geel v Niuw Vorsemeer a hlavně Antona v.d.WEgena ve Steenbergenu . Při cestě do vzdálenějších provincii Frislandu ,mne“ vítr“ zafoukal až do Elburku k Buitenhuisovi,který rovněž závodil na dlouhých tratích s holuby Van Wanroy/Van der Wegen /Jan Adrden. Mimo jiné dnes již přebrali firmu „Buitenhuis“ na stavbu holubníků jeho synové a jejich super moderní holubníky jsou k vidění po celé Evropě. Jejich nádherně řešené stavby bylo možné vidět například již před 15 lety u Serge van Elsackera v Schilde. Jeho 50 metrů dlouhý holubník  postavený firmou Buitenhuis na zakázku dle nejvyšších parametrů a představ včetně centrálního odsávání prachu,ionizátorů,automatického čistění trusu pásy pod budníky i sedačkami, vše na dřevěných roštech  jsou samozřejmostí.Zařízení i výbava holubníků je na přání zákazníků, tak i samozřejmě velikosti  a rozměry jak samotných holubníků ,tak i voliér z lehkých hliníkových konstrukcí mnohdy na kolečkách  vpředu, vzadu nebo na bocích.

       Dále musím zmínit současného velmi úspěšného chovatele v Rielu Gerarda Schellekense,který pokračuje se svým bratrem Pietem v Bavel ve šlépějích svého otce Jefa Schellekense. Bohužel ten již zemřel ve svých 92 letech , ale jeho synové s právem pyšní kmenem „ Schellekens“, který je prošlechtěný již 80 let jejich otcem. Původ těchto houževnatých holubů můžeme hledat v liniích Horemans/Delbár. Gerard je specialista na Barcelony . Nebylo pro něj problém nasadit například 22 holubů do Barcelony a 19 jich umístnit do výsledkových  listin a ještě ve špici závodního pole .

      Ve slávě po svém prvním manželovi Marien Van Geeel z Niuw Voorsemeer  poblíž Steenbergenu pokračuje i jeho žena Martha van Geel. Jejich slavný holub „De Dole“ je dostatečně znám po celém holubářském světě, který měl na svém kontě mnoho vítězných kilometrů na dálkových závodech .Martha van Geel doplňuje své holuby převážně u Gebr. Kuypers  z Neer  ( linie Jan Arden) a  u Van der Osche .

     Mezi významné znaky nizozemských holubů na dlouhé tratě jsou především tmavé barvy  a kaštanové oči . Zvláště „ Ardenský“  kmen je dominantní v této barvě očí. Z velké části jsou vidět holubi tmaví , tmaví kapratí  až černí , u kmene Van Wanroy tak zvané „Bronze“ . Je to zbarvení na prsou holubů od tmavě hnědé po světlou ,kaštanovou až bronzovou barvu . Na letkách uvnitř křídla i na krycím peří je možné vidět rezavé odstíny zbarvení . Holubi, zvláště holubičky jsou drobnější, samečci na  nižších nohách , trochu v postoji“ přičaplí „  ale na první pohled „bojovníci“ s touhou návratu na své mateřské holubníky co nejdříve z velkých vzdáleností. Při závodech přes noc s velkou vůlí se brzy ráno zvednout a pokračovat k dosažení zbývajících kilometrů. Tyto informace jsem získal i ověřil především u pana Jennekense ,který se velmi podrobně snažil vysvětlit vše potřebné o těchto znacích ukázal nám historické fotografie významných holubů  , časopisy a rodokmeny .

    Pokud se zde zmiňuji o rase Jana Ardena , mnozí naši chovatelé znají tohoto mistra dlouhých tratí ze Steenbergenu.  Nese zde  stále jméno i jeho malý hotel „ Jan Arden“, kde se vzadu na dvoře i nasazovalo  na závody . Současný  personál o této historii  dnes již mnoho neví .                                                                                Tato holubářská legenda nizozemských „dálkařů“dala světu výborný  a nejtvrdší   kmen dálkových holubů na to na základě holubů od Maurice Delbára z Roonse doplňovaný tím, co ve své době bylo nejlepší) Stichelbaut , Boels,Wagemaker,Devriendt,Hector Desmedt atd ) . Později křížení holubů Arden x Schouteren dával základy dnešních holubů na maratonské tratě .

     Základní holubice byla koupena k roce 1945 po válce na radu Peiet de Werda. Pocházela od Jefa Oomense z Bredy . Z otcovy strany byla vnučkou  1. národní cenu  u Douguffroye  a z matčiny strany vnučkou  „Kleine Gichte“ ( Malá světlá“ od Maurice Delbára . Duguffroy měl holuby od Maurice van der Veldeho . Tato „Malá světlá“  lítala jako střela . Například v roce 1938 vyhrála mezinárodně Saint Vincent  a v národním měřítku měla 2 hodiny náskok před 2. holubem  Dále měnil Jan Arden se Schoterenem z De Heenu, pekařem Meestersem a také Westerhuisem . Od  posledně jmenovaného  chovatele získával chovný potenciál i samotný Sjef van Wanroy . Například modrák „Westerhuis č.k. 64/104985 se slavnou holubicí „De 90“ tvořili známý špičkový pár. Modrý Westerhuis byl synem čistého Delbára a matka ( He 62 / 269192) , která u Westerhuise letěla 1 národní St.Vincent) , byla původem od pekaře Berendrechta z linie Mojíž š x Sára“. 

     Tímto povídání z historie jsem se dostal až ke kmenu Sjef  van Wanroye. Byl to sedlák a prodával také vejce, ovoce  a dlaší plodiny na trzích . Jeho holubi na svou dobu překonávali všechny představy o dálkových letcích. Zvítězil v národním měřítku také na Barceloně a zemřel dne 13.6.1971 ve věku 67 na srdeční záchvat.

     Další chovatelská špička „Ardenských“ holubů byl Kees de Grot ze Stenbergenu . Piet de Werdt jej hodnotil jako jednoho z nejsilnějších „hráčů“ těchto holubů na dlouhých tartích v Nizozemí .Oblast kolem Steenbergenu byla a stále je „baštou „ chovatelů , specialistů na dlouhé tratě, zvláště vesnice a městečka jako Nieuw Vorsemeer,Halsteren,Bergem op Zoom,Putte,Ossendrecht  atd . Tradice je stále zachovávána . Bratři Anton a Jack Van der Wegen  vítězí na dlouhých tratích a jdou směle ve šlépějích jejich otce Adriana van der Wegena . Anton se stává v roce 1995 mistrem „maratonu“ a v roce 1998 sahá na prestižní trofej „Europe Cup“ . (Evropský pohár) . Do této soutěže je zařazeno 6  dlouhých  tratí a soutěží zde nejlepší  holuby nejen z Nizozemí, ale také z Belgie,Anglie,Dánska,Německa,Luxemburska  a severní Francie . Jistě neuvěřitelná konkurence . Jack van Der Wegen je  znám se svým teamem „Mušketýrů“ celému holubářskému světu , nyní se z De Heen přestěhoval na usedlost do Nieuw  Woorsemeer.

        Z této historické doby je nutné se zmínít  v krátkosti i o Ko Nipiusovi a Jeep Van Dongenovi. Van Dongen byl ošetřovatelem u Nipia. Ten prohlásil,že nikoho lepšího si pro své holuby nemohl najít . První holubi byli zakoupeni u Maurice Delbára a sice 6.kusů. Pak k tomu přišli i Horemansy. Tito holubi tvrdě soupeřili s Delbáry . Poprve v roce 1963 se zúčastnil team Nipius / Dongen závodu z Barcelony na vzdálenosti 1170 km „Byl to velmi nudný závod , vzpomíná van Dongen.  2,4,7,9, a 11 cena národně ! Již v té době se začali zajímat o tento team chovatelé z Asie . Ko Nipius byl velký  a bohatý obchodník , ale také pěkný „morous“ . Van Dongen  to neměl u něj lehké.

    Významným chovatelem se stává rovnež Jan de Weert , později přichází také na scému Marcel Brakhhuis . V roce 1983 vítězí na národním „Dax“ s dvouhodinovým náskokem jeho holub „Zwarte 74“  . Začíná s ehovořit o tak zvaných „Zwarte mordenars“ ( Černí vrahouni ) . Celé země byla pak ve střehu

    Tak by se dalo pokračovat ve výčtu slavných jmen historie . Není možné všechny vyjmenovat , přiblížit Vám jejich holuby a úspěchy . Zabralo by to spousty čas u. Chtěl jsem připomnět , že s  Nizozemci  se musí nadále počítat , že určitě nespí  a současní špičkoví chovatelé mají na co navazovat . Jmenujme alespoň  několik  jmen současnosti členů Jan Arden Pigeons clubu

    Jan Polder – Middelharnis

    Frans van Pepperstaten – Oude Tonge

    Piet de Vogel – Oude Tonge

    Mark van den Berg – Ijssemunden

    Ko van Dommelen – St. Philipsland

    Gerard van Tuyl – Hellow

    A.P.Overwater – Stije

 

    A další součastní mistři na dálkách v Nizozemí –

    Hans Eijerkamp - Brummen

    Fons van Ophuizen/ Marell  - Landgraaf

    Piet Solleveld – Maasdijk

    Gerard Koopman – Emmerven

    Jakob Poortvliet -  Surhuizum

    Com Klesens-Lepper – Valkenswaard

    Henk  Wegl – Lochen

    Jan Ouwerkerk – Lekkerkerk

   Michel Buik - Steenbergen

   A tak dále a tak dále .

Jejich holubi mají dobrý zvuk po celém chovatelském světě , hlavně pak u takových chovatelů, kteří se zajímají o dálkové závody . Ve výsledkových listinách na národní a mezinárodní úrovni je musíme hledat vždy na špici závodního pole tisíců nasazených holubů .

 

 Na závěr ještě několik vzdáleností pro Vaši představu zhruba  do  středu Nizozemí.

  Barcelona -           1168 km

  Pau -                   1004 km

  Dax -                   985 km

  Narbone -             963 km

  Saint Vincent-       1000 km

 Perpignan -           1011 km

 Marseille -              966 km

 Tarbres -               1005 km

 Bordeaux -             849 km

 Bergerac -              822 km

 Mont Masan -          948 km

Jistě uctihodné vzdálenosti . Pravdou však zůstává , že ne všichni chovatelé na tyto tratě mají holuby . Mohou  si vybrat a dle  volby  zúčastnit  dle svých možností a schopností .  

                                               

                                                                                                                                                                                          Jaroslav Strnad